2011/4

Proč tohle číslo vyšlo, co to má znamenat? Ptal jsem se a opakovaně četl úvodní slovo šéfredaktora fra Dominka Duky OP. Kromě běžných frází je tu jedno pozoruhodné tvrzení: Umění by mělo být také podnětem, ke komunikaci, k dialogu… k rozhovoru. A z takového rozhovoru prý vyrostlo 190 stran tohoto čísla. Opravdu na to nestačil jeden článek?

Mariánský motiv je dobrým lakmusovým papírkem, když člověk sleduje veřejné diskuse a teologické iniciativy. Zdrávas Královno, Matko milosrdenství, živote sladkosti a naděje naše buď zdráva. Papežská neomylnost byla vyhlášena Boží prozřetelností, i kdyby jen proto, aby následně mohla být vyhlášena nezvratně platná mariánská dogmata. Rozumím dějinám posledních dvou set let jako dokonalému pohybu Církve uprostřed destrukce a otřesů na všech stranách, a jsem dobré mysli, neb brány pekelné ji nepřemohou. A s touto dobrou myslí se mohu podívat na to, co se poslední dobou děje v Německu, v Rakousku, ale také u nás.

I v tom nejniternějším prožívání je to rozum, který je naším průvodcem, naše řeč zpravidla má rozumnou strukturu, jen se odkazuje na vnější rámec porozumění, tj. nezabývá se zbytečně zpřesňováním výrazových prostředků: buď je to založeno jako danost (a pak má smysl vzhledem k tomu mluvit o racionalitě), anebo je to zcela závislé na „nějakém bohu“, iracionální struktuře světa, se kterou nemáme nic společného. Ani jedna z těchto variant nelze vyloučit – pro první svědčí racionalita, pro druhou iracionalita.