2012/4

Také nauka Fides et ratio navazuje na učení encykliky Aeterni Patris, která píše, že jas božských pravd lidskému rozumu nic neubírá na důstojnosti, nýbrž naopak přidává na ušlechtilosti, bystrosti a pevnosti. Tatáž encyklika ještě obecnějším způsobem říká: […] je daleko od pravdy myslet si, že přidané světlo víry ruší či umenšuje sílu rozumu, nýbrž ho spíše zdokonaluje a rozmnožením jeho schopností činí způsobilým pro vyšší věci.

Jaká krize myšlení, říkají logikové, a proč encyklika FeR jasně neodkáže na to, že máme tak skvělý nástroj, podle kterého „poznáme pravdu“, nebo alespoň „rozpoznáme nepravdu“? Logikové se nezamýšlí se nad tím, jestli to nebyla právě logika pracující s pojmy, čistá a od obsahu řeči odtržená, která nás ke krizi rozumu přivedla, nebo se na krizi rozumu alespoň významně podílí, tím, jakou provádí redukci myšlení.

Z každého zastánce „statické“ pravdy mají relativisté neskutečnou radost, je pro ně užitečným idiotem, protože se dá snadno ukázat, že držitelů právě takových „pevných pravd“, které si navzájem odporují, je přehršel, že právě tito natvrdlí zastánci pevné pravdy pilně snášejí důkazy o relativitě… toho, co zastávají.