2014/2

S lehkým srdcem (jistě plným Boha) si řeknu, že „je to jedno“ – jenže to je první nahrávka Ďáblovi, protože nic není „jedno“, resp. vše, „co je jedno“, je Ďáblovo. Vím, že musím volit, je to moje volba a moje odpovědnost za ní. Nic v životě není „jen tak“, nic není „nanečisto“, nic není „výplň“, nic není „jedno“. Rozhodl jsem se a vím, že se tato volba stala součástí mého života.

Existují dva kořeny bídy – jeden je v člověku samém, a je možné ho překonat, a druhý je v uspořádáních lidské společnosti. Tato uspořádání mohou být různá a z pohledu křesťana je možné negativní sociální důsledky téměř jakéhokoli společenského uspořádání více či méně eliminovat na základě odpovědnosti a vztahu k druhým. Sociální otázka jako jedna obecná otázka s jednou odpovědí je fikce.

Proč zapomínáme na světlo bez stínu – onen jas, který je naším „společným vlastnictvím“, známe ho, i když se nikdy nevyskytuje v plnosti nějaké konkrétní zkušenosti? A proč se přehlušujeme umělými „zdroji světla“,– co je to za atavismus, který dospěl až ke „světelnému znečištění noci“, které vnímají i lidé zcela pragmaticky a ke světu zaměření?