Teologické texty o teologii
Na nejdůležitějším místě je zde jeden ze stěžejních textů J. Zvěřiny s názvem „Pojetí Boha, pojem osoby a proměnnost Boha v nejnovější teologii“. Už z názvu samého vyplývá, že je to text situační, dobový, protože toto „nejnovější“ evidentně mělo význam koncem sedmdesátých let, kdy Zvěřina vydával Teologický sborník a kdy tento text vznikl. Můžeme tedy namítnout, že zařazení do části „Studie“ není správné, protože jde o materiál pro následující medailon C.V. Pospíšila. Ten také musí přiznat, že se nevyhne pocitu, „že Zvěřinova teologie vykazuje znaky přechodného období, kdy se teologové teprve učili zpracovávat podněty koncilu.“
Dále se prací C.V. Pospíšila nebudeme zabývat – je třeba uznat, že je to dobrý příklad standardní akademické produkce, a kdo chce studovat Zvěřinu, měl by tuto studii znát, aby mohl napsat něco podobného. V tomto smyslu nás zajímá víc samotný Zvěřina a jeho „nezralé“ reflexe než Pospíšilův text, který sugeruje, že my už umíme „správně“ zpracovávat podněty koncilu – jen se čtenář nedozví, proč právě takhle je to správně.
Zvěřina je nadšeným vykladačem a přitom vykladačem relativně opatrným. Znovu a znovu se tu objevuje seznámení s nějakou zajímavou a podnětnou dobovou myšlenkou, kterou vylovil ze západní produkce (Buber, Rahner, Whitehead), ale je tu přítomné vědomí složitosti a objevuje se tu volání po opatrnosti: „Tyto nové myšlenky jsou ještě nevyzrálé. Ale ukazují na naše nesnáze. Jsou to nové podněty, které žádají opatrnost v našem vyjadřování, v našich modlitbách, našich představách o Bohu, např. o Boží prozřetelnosti“.
Zvěřinu je jistě dobré si připomenout, a je dobré připomenout si i vnější rámec: Zvěřina dal podstatné podněty tomu, co se u nás odehrávalo v teologické reflexi cca deset let po II. vatikánském koncilu. Od konce 70. let ale už byla doba jiná, Teologický sborník byl vystřídán Mádrovými Teologickými texty, ve kterých se víc mluví o tom, „jak to je“ a méně kladou otázky, méně se zvažuje pro a proti. A právě tento časopis nyní znovu zvedá „prapor“ „české teologie“ vycházející z podnětů 60. let. Přesvědčuje čtenáře, že ještě nejde o antikvární záležitost, už proto ne, že tu je několik žáků, kteří tohle vše přednášejí na universitě, píší a studují toto „dílo“, a koneckonců co by měli dělat jiného? A navíc si na to ještě založili samostatné „Centrum dějin české teologie“.
Nemuselo by nás to zajímat, ale tento „svět sám pro sebe“ má obrovskou setrvačnost, a navíc není bez vlivu – například na nebohé studenty teologie. Na druhou stranu je otázkou, jestli by bylo lepší, kdyby se česká teologie dostala do přímého vlivu německé jazykové oblasti. Těžko spekulovat, ale v souvislosti s tím, co dnes sledujeme jako obecný trend, se nám nakonec bude zdát malé české pískoviště jako docela vlídným místem na hraní.
I když další text uveřejněný v TT ukazuje, že je to dlouhodobě neudržitelné. Německá myšlenková scéna se sem tlačí, článek „Práce na pojmu Boha“ od J.H. Tücka je docela „střízlivý“ referát, tedy jevilo by se nám to tak, kdybychom „jeli“ na stejném voze německého liberálního myšlení, kdybychom neznali to, co píše Benedikt XVI., kdybychom nebyli myšlenkově úplně někde jinde.
Takhle musíme konstatovat, že tu najednou o vliv v malém českém rybníku usiluje hned několik skupin, od sebe vzájemně velmi odlišných: fakulta, která se (alespoň Pospíšilem a Skoblíkem) váže na českou teologickou školu, německá liberální teologie, která se sem pasíruje kdejakým otevřeným pórem, olomoučtí a Centrum Alleti se Špidlíkem jako znakem (ikonou) a Altrichtrem, který mnohoslovně zpracovává podněty všemožné současné filosofie, mnohdy bez většího odstupu. A k tomu Rádio Vatikán, RC Monitor a početná skupina konzervativní inteligence, která tomu všemu vzdoruje a snaží se napojovat na myšlenkové prostředí kolem papeže Benedikta XVI. A kromě toho nevyzpytatelně vlivná skupina okolo časopisu Te Deum. Zajímavé pole. Pak že se nic neděje, říkám si, pokud se chce člověk bavit, neví pomalu, co číst dřív.