hudba liturgická

Jako vždy jde život svými cestami. Studijní den byl připravován tak, aby se ani jedna ze stran nemohla cítit příliš „zahnána do kouta“. Všem podstatným aktérům bylo jasné, že je to snaha dostat se k oboustranně přijatelnému závěru – vlastně se nestalo nic tak tragického, je třeba zachovat pluralitu a vzájemné porozumění. Muzikanti musí slyšet, že jsou profesionálové, a ti, kdo jsou zaměřeni na pastoraci mládeže, musí slyšet, že oni jsou odborníci na pastoraci. Skoro by se to i povedlo. Skoro by se to povedlo, a bylo by třeba dát za pravdu všem, kdo byli už od počátku skeptičtí. Naštěstí život se nedá spoutat a přináší věci nečekané.

Je velkou radostí pochválit a v případě tohoto čísla Salve je to radost dvojnásobná. Ne z jednoho nebo dvou článků, ale z toho, jak je číslo sestaveno celé. Není beztvaré, ale nechává na čtenáři, aby si nabídnutou mozaiku interpretoval po svém. Redakční volba „tematických čísel“ se tu ukazuje jako plodná – téma je nosné, pokud je představeno s ne-ideologickým přístupem a vyhne se (jako v tomto případě) zjednodušujícím schématům.

Diskuse okolo dopisu varhaníků se stala zcela nepřehlednou, článek reaguje na strukturu blogů a představuje jasnou základní osu – je třeba se držet toho, že jde o problém liturgie, zpřítomnění Kristovy oběti. Pak se snadno ukáže, pro koho je liturgie pouhým „nástrojem pastorace“, vrcholem „prožívání“ atd.