Stará Boleslav

Jako vždy jde život svými cestami. Studijní den byl připravován tak, aby se ani jedna ze stran nemohla cítit příliš „zahnána do kouta“. Všem podstatným aktérům bylo jasné, že je to snaha dostat se k oboustranně přijatelnému závěru – vlastně se nestalo nic tak tragického, je třeba zachovat pluralitu a vzájemné porozumění. Muzikanti musí slyšet, že jsou profesionálové, a ti, kdo jsou zaměřeni na pastoraci mládeže, musí slyšet, že oni jsou odborníci na pastoraci. Skoro by se to i povedlo. Skoro by se to povedlo, a bylo by třeba dát za pravdu všem, kdo byli už od počátku skeptičtí. Naštěstí život se nedá spoutat a přináší věci nečekané.

V souvislosti s dopisem varhaníků se objevila řada reakcí, které se snaží ukázat, že krása je věcí pocitů, je individuální, estetická hlediska se proměňují v závislosti na kultuře a jsou vždy věcí daného společenského konsensu atd. Podle těchto diskutujících tedy není žádná „pravda krásy“, není nic, co by bylo možné objektivně ukázat jako krásné. Do důsledku vzato jde o tvrzení, že „co se líbí jednomu, nemusí se líbit druhému“ a navíc, a to je důležité, nic víc o kráse a krásném říci nelze.