teologie liberální

Revue Trivium přinesla již dvě části kritiky Teologických textů – v první části zaměřené na období samizdatu, v druhé na aktuální stav a opakovaně byla avizována třetí část. Uvedena byla otázkou: jak se z časopisu, který byl víceméně hegemonem a snažil se vykládat a kontrolovat katolické myšlení u nás, stala pasivní víceméně strnulé akademické periodikum s marginálním významem? Co se stalo mezi roky 1990 a 2000 a jak tomu rozumět s odstupem dalších deseti let? Tyto články vznikají postupně, jsou postaveny na několika sondách a nejsou a nechtěly ani být ucelenou kritickou studií o TT. Nicméně tvoří první ucelený rámec pro interpretaci významu tohoto periodika, a je s podivem, že na předchozí dva články nikdo z redakce ani osob blízkých nijak nereagoval (kromě první reakce „článek jsme si vytiskli a přečteme si ho“). Nicméně třetí článek o TT se pozdržel a v logice věci rozpadl na dvě části. V tomto „dokončení“ se z části věnujeme procesu v uplynulých 20 letech, samostatně se pak ještě znovu díváme na aktuální stav TT.

Dopis varhaníků nespadl z nebe – příliš dlouho byla krajina českého katolického myšlení deformována do podoby labské roviny a kdokoli se vymykal, dostal nálepku lefévristy. Papežská mše sv. v Boleslavi ukázala, že už se v mnohém „probouzí“ i doposud mlčící střed, ti, kdo se doposud vyhýbali konfliktům. Jaký je širší kontext této věci?

Encyklika Láska v pravdě je skvělým krokem myslitele, strategickým krokem, i když je zde mnohé jen naznačeno, otevřeno. Článek se snaží ukázat směr, kudy se dají některé teze encykliky domýšlet a rozvíjet.

„Evropské národy postupně vytvořily na základě své historické zkušenosti tři verze nejvyšší hodnoty: Antické dobro (aghaton), křesťanskou lásku (agapé) a osvícenou svobodu (liberté)“. Tolik citace z textu J. Polákové na počátku 90. let. A autorka dále dodává, že další hodnotou, ve které dnes žijeme je „tvořivost“ (kreativita), ve které lze vidět syntézu předchozích. Krásné schéma. Skvěle vypovídá o zavádějících stereotypech a naivitě celé jedné (uplynulé) doby.

Prvním článkem v prvním čísle revue Trivium byl poukaz na diskusi, která proběhla na stránkách Universa mezi profesory Halíkem a Sousedíkem a čtvrté číslo se k tomuto tématu v podobném půdorysu vrací. Opakovaně jsem byl upozorněn, že vůči Halíkovi vystupuji negativně, předpojatě, musel jsem připustit, že moje zaujetí nejde vysvětlit jen tím, že je „symbolem“, že reprezentuje jistý typ myšlení. Leccos jistě „schytává“ zástupně, ale není část viny také na mé straně?