Zveřejněno na Revue Trivium (http://www.revuetrivium.cz)

Domů > Řízení

Řízení

Podnázev: 
Části z delší práce
Anotace: 
Řízení je odpovědné systematické a cílevědomé rozhodování a vedení v nějaké věci. Ale je třeba si uvědomit, že je to jednání ve světě.
Číslo: 
2024/2

Slovo řízení je mnohoznačné. Je to tím, že je používáno v různých souvislostech. Především velmi frekventovaně v právní terminologii; je právním termínem pro řadu procesů správního, trestního i občanského práva. Řízení je v tomto smyslu proces, který probíhá za účasti jasně pojmenovaných účastníků řízení. To jsou všichni, kterých se dle práva týká a kteří v rámci tohoto řízení mají právo se procesů účastnit a formulovat svoje stanoviska apod. Toto řízení vždy někdo vede, ale nikoli ve smyslu řízení jako výkonu řidiče: správní řízení „se“ totiž řídí dle předpisů, které poměrně podrobně stanovují procesní náležitosti každého takovéhoto řízení, ve kterém se hledá právní řešení dané situace – ať už jím je vydání rozhodnutí ve správním řízení (třeba o umístění dopravní značky) nebo v jiném správním řízení ve věci přestupku toho, kdo značku umístil bez rozhodnutí ve správním řízení, v trestní věci v soudním řízení a nebo v jednom z mnoha možných řízení soukromého práva, které se týkají sporů, dluhů, dědictví… Samé řízení. A toto řízení je především procesem, který je dopředu vymezen, není zde žádný řidič, jen ti, kdo odpovídají za průběh procesu v souladu s předpisy a tak, aby bylo možné hledat a dosahovat spravedlivého výsledku. Jde tu o ambice správnosti postupu a zachování práv všech zúčastněných stran.
…
Druhý okruh významového pole, který stojí za pozornost, je vše, co je spojené s řízením ve smyslu řízení (zpravidla motorového) vozidla. Jde tedy o již zde použité slovo řidič a vše, co je s ním spojené. Rozhodně nejde o manažera auta – to chápe každý a je to druhý důkaz o tom, že překládat české slovo řízení do angličtiny automaticky jako management je zcela nesmyslné. Stejně tak jako v případě právního termínu i v běžném použití v češtině nemá řízení s anglicky chápaným managementem prakticky nic společného. Může nás v tomto smyslu vést znalost slovenského slova „vodič“ a „vodičský preukaz“. Člověk auto řídí a v jistém slova smyslu tedy „vede“ – on je tím, kdo nejen otáčí volantem, nejen že zná pravidla (ví, po které straně se kde jezdí), zná značky a šlape na pedály, ale především ví, kam má jet, kam zahnout, kdy jet a kdy zastavit a vystoupit.

Daleko nejvíc je téma řízení systematicky pojednáno v anglicky mluvícím světě, kde se dnes řízení a procesům s řízením spojeným věnuje pozornost v takové míře, že se to podle některých názorů blíží požadavkům na „vědecké řízení“. Podíváme-li se ale blíže, zjišťujeme, že je tu velký důraz na systematizaci činností z hlediska efektivity a praktičnosti. Často se zde neužívá slovo manažer, ale Chief executive officer. Managing director se používá jen ve Velké Británii.

Používá se zde slovní spojení „design řídící struktury“ – procesy, vnitřní předpisy, struktury řízení, kontrolní mechanismy atd. jsou naformátovány tak, aby vytvářely jeden smyslově pochopitelný a přitom co nejlépe užitkový celek (co jiného je cílem designu?). Jde tedy o pohodlné, efektivní, přehledné a uživatelsky vlídné řešení způsobu, jak řídit složitou koordinaci činností směřujících za stanovenými cíli prostřednictvím stanovených postupů, což je chápáno jako řízení projektu nebo jinak jako řízení změny v čase s omezenými zdroji.

Slovo management je obecné, používá se pro označení všech, kdo se podílejí na řízení, může mít několik vrstev, velmi různorodou strukturu, přitom u nás slovo management nabývá poněkud odlišný význam, pokud je použito ve velkých korporátních subjektech, ve státních institucích, ve státem nebo samosprávami zřízených subjektech a v neziskových organizacích. Mimo velké korporáty je slovo management vnímáno víceméně v protikladu k řízení profesnímu, personálnímu nebo odbornému s tím, že důraz na management je chápán jako zvýšený důraz na ekonomiku řízených činností. Proto je možné slyšet, že odborně zdatný a personálně schopný ředitel (školy, nemocnice atd.) by měl být zároveň dobrým manažerem.
Na rozdíl od korporátu se také předpokládá, že zde zpravidla není „board“, nějaká obdoba správní rady, ale řízení je rámcově dáno odborným, politickým nebo ideovým (příp. ideologickým) zadáním a konkrétní rozhodování je závislé především na konkrétním vhledu ředitele do reálných situací; ředitel sám si s případnými konzultanty stanovuje cíle a způsoby, jak je bude daný subjekt dosahovat.

Všemi těmito dílčími vhledy se však teprve blížíme k tomu, abychom porozuměli složitému významovému jádru slova řízení. Ale zdaleka jsme se ještě nezorientovali v prostředí, ve kterém řídíme a máme zkušenost s řízením. S tímto předběžným vhledem do významového pole řízení se tedy pokusme ohledat situace, kde se s řízením setkáváme mimo „řídící struktury“ a funkce v nich. Především tam, kde jsme sami řízeni a řídíme.

Řídíme se zpravidla podle něčeho: jde o orientaci, řídíme se podle značek, podle ukazatelů, podle Slunce, podle hvězd. Řídíme se, tedy orientujeme se – teď a tady, protože potřebujeme vědět, kdy kde jsme, a máme představu, kdy kde chceme být (nejen prostorově, ale i v přeneseném smyslu). Chceme vědět, kde jsme a kam se pohybujeme atd. To je zásadní pro řízení, to je důvod, proč se řídíme, proč si řídíme hodinky a proč se tak nebo onak „zařizujeme“. Obecně jsme to my sami, kdo (něco nebo jen i sami sebe) řídíme, směrujeme, protože chceme směřovat tam a ne jinam. Ale i k tomuto „Kam?“ potřebujeme orientaci, potřebujeme se podle něčeho řídit, abychom mohli ono „kam“ hledat, abychom k němu vůbec směřovat mohli. Musíme mít představu o tom, kde jsme my a kde je ono „kam“. Musíme mít obraznou představu „mapy“, plánu, který obsahuje orientační body a relace (vzdálenosti), potenciální překážky. Ono „Řídím! (něco)“ je neoddělitelné od „Řídím se (něčím)“. A toto řízení je řízením se v podmínkách vnějších reálií, které identifikuji v rámci své orientace a v rámci toho, čím se řídím, ale nejsem schopen je ovlivňovat.

Řízení bývá představováno jako aktivní jednání, ve kterém je podstatné udržet nějaké procesy pod kontrolou, posilovat ty prvky procesů, které jsou preferovány, a potlačovat ty, které preferovány nejsou, které jsou chápány jako „parazitní“, neefektivní, které brání dosahovanému „Kam?“ procesu a v jednotlivých krocích komplikuje otázku „Kudy“. A pak se nejdůležitějším stává právě pojetí kontroly, porozumění tomu, jak a v jaké míře vůbec můžeme kontrolu nad procesy mít, porozumění času, ve kterém vůbec je možné řídit se a řídit (to nebo ono, ty nebo ony).

Rozumíme tomu, co je to diktátor a co je diktát. Rozumíme tomu, co je to rozhodování suveréna. Rozumíme tomu, co je to jednání autority, ať už formální nebo neformální. Rozumíme tomu, co znamená „guru“ a jeho nekritizovatelné (vzorové) jednání. Ale to vše má jen okrajovou spojitost s vlastní povahou řízení. Co je na řízení nejdůležitější v tom smyslu, který hledáme? Tedy co je nejdůležitější na takovém vedení a zasahování do dění, které je cílevědomé při vědomí, že cíle a cesty k nim nelze nikdy dopředu dokonale určit, nalinkovat a naplánovat? Vždyť je to právě tato nemožnost „zautomatizovaného děje“ která vytváří prostor pro řízení!


Zdrojové URL:http://www.revuetrivium.cz/node/1419