2010/1

Te Deum tentokrát přináší zajímavý materiál, který může dobře posloužit všem, kdo přemýšlejí o smyslu liturgie, změnách v Církvi v posledních sto letech a také o aktuálním dění, a zajímá je třeba spor o charakter hudebního doprovodu mše sv., kterou sloužil v Boleslavi papež Benedikt XVI. Zesnulý kardinál opravdu zůstával „vždy týž“, semper idem, jak znělo heslo, jež vidíme pod jeho znakem, nenaslouchal jako většina jeho spolubratří v biskupském úřadě vábivému hlasu sirén tohoto světa, jež za zpronevěru „zlatého pokladu“ slibovaly „radost a naději“, ale namísto toho poskytly jen smutek a zoufalství. (Te Deum)

V souvislosti s dopisem varhaníků se objevila řada reakcí, které se snaží ukázat, že krása je věcí pocitů, je individuální, estetická hlediska se proměňují v závislosti na kultuře a jsou vždy věcí daného společenského konsensu atd. Podle těchto diskutujících tedy není žádná „pravda krásy“, není nic, co by bylo možné objektivně ukázat jako krásné. Do důsledku vzato jde o tvrzení, že „co se líbí jednomu, nemusí se líbit druhému“ a navíc, a to je důležité, nic víc o kráse a krásném říci nelze.

Salve 2/09 vyšlo s tím, že jeho obsah bude doplněn na webu: to se stalo poprvé a nebyl to žádný předem chystaný počin – úvodníkem v tištěné verzi avizované články se na webu objevily až po dlouhé době několika měsíců. A daly zajímavě nahlédnout do redakční kuchyně a myšlení šéfredaktora.