Dopis jednomu politikovi (září 2020)

Milý příteli,
vlastně mě vůbec nezajímá, jestli je celý problém s „tím virem“ takový nebo makový, a jak dopadají ty či ony statistiky, kdy se měří to, nebo ono. Od začátku tu mluví každý o něčem jiném; a jestli je tahle doba pro mne v něčem zajímavá, tak jako nádherná příležitost, neboť se ukazuje, jak kdo do důsledku chápe to, čemu se docela banálně říká „skutečnost“. A jak radikální dopad na dění světa mají zdánlivě malé rozdíly v myšlení o skutečném.

Řekl bych, že se dnes na jedné straně ukazují lidé, kteří si s jistou skromností říkají buď zcela uvědomělé: „Duch vane, kudy chce“, nebo jen tak obecně: „Nic se nejí tak horké, jak se to vaří“, příp. v pohledu do minulosti: „Ti mocní a chytří se zatím vždycky mýlili“. Celá tahle část lidí chápe, že svět jako takový má v sobě neoddělitelně něco jako tajemství, něco, co nás překračuje. Vždycky jsme chytří „až potom“ a divíme se, jak mohli... třeba v Německu pustit k moci Hitlera nebo u nás v 48. roce volit komunisty. Stejně tak se budou naši potomci divit nám, jak jsme mohli…

A na druhé straně jsou ti, kdo mají představu o světě jako o hodinovém stroji, který někdo kdysi natáhl a on funguje – je sice strašně složitý, tak, že ho nezvládáme úplně kontrolovat, ale... pracujeme na tom, abychom se v té kontrole dostali co nejdál.
Ti druzí zpravidla věří, že ti nebo oni odborníci se v rámci svých oborů soustřeďují na svou oblast kontroly... a samozřejmě pak jsou povoláni k tomu, aby ostatním říkali, „jak to je“ a co je správné v tu a onu chvíli dělat. Ano, v něčem to může být přínosné; je to dobré tak do úrovně auta nebo počítače, na kterém děcka hrají hry: něco se pokazí, pod kapotou už nerozumím ničemu – a tak auto odvezu odborníkovi, a hle, on zařídí, že zas funguje!

A tady je jádro pudla. Nevěřím samozřejmě na nějaké spiknutí, které někdo „řídí“. Ale věřím, že se do obecné ústavy lidstva pomalu a systematicky dostává to, co je podle mne opravdu ďábelské: tak, jak jsme měli v ústavě vedoucí roli KSČ, tak tam nyní máme v nepsané ústavě světa vedoucí roli „odborníků na svět“, úplně stejně samovolitelnou a nikým nekontrolovanou skupinu. Dnes musí všichni (pod trestem v případě neuposlechnutí) veřejně manifestovat dopad toho: „S vládou hygieniků a epidemiologů na věčné časy“. Soukromě jim říkám „pandémiové“. Dnes se systematicky pěstuje tahle struktura moci – a není to nějaký projekt, dokonce ani ne „agenda“ (systematický postup v získávání společenských pozic – viz např. LGBT). Je to obecné tíhnutí, ve kterém platí obdoba onoho „Proletáři všech zemí spojte se“: „Spojte se – vy všichni odborníci, kteří pochopili, že odbornost znamená moc, pokud se použije jako nástroj manipulace“.

Vím o umlčování konkrétních lidí, kteří jsou kapacity ve svých (různých) oborech – jen proto, že „nejedou v mainstreamu“ dané vědy, jen proto, že stále ještě věří na nějakou „pravdu“, odmítli nabídku „jet v tom s ostatními“. Proč to sem patří? Odborníci, alespoň ti, kteří dotvářejí odborný mainstream, totiž dobře ví o tom, že mainstream se vytváří kolem mocenských center a pomocí manipulací. Důvěra ve vědění? Akademická sféra je v humanitní větvi komplet prolezlá postmodení nedůvěrou ve schopnost znakových systémů vůbec něco znamenat – vše je podle novoakademiků jen jazyková hra. A do ne-humanitních oborů (např. fyzika, geofyzika, geologie, klimatologie a nyní i lékařství) to zasahuje v míře, kterou si dovede představit jen ten, kdo se v tomto smyslu dostane se špičkovou vědou do styku.

Za vládou „odborníků“ je víceméně personálně identická vláda postmodernisticky myslících nihilistů. A samozřejmě, ti, kdo jako Mirkové Dušínové stále ještě věří ve „vědu“, věří, že se věda dobírá toho „jak věci jsou“ (myšleno „jak fungují“), ti plní roli užitečných idiotů, a nemyslím to jako urážku – jde jen o označení role. Nejsem agnostik a věřím ve schopnost člověka pojmenovávat to, co se ho týká. A jsem přesvědčen, že v celém tomto myšlenkovém poli jde především o to, kdo je v jakých věcech nositelem odpovědnosti. Kovid? Ano, je tu nějaká nemoc.Podle mne je zcela správné to, jak postupovali a postupují ve Švédsku. Říkají vlastně to, co rozumná většina: „ O tom viru toho moc nevíme, jen že občas způsobuje nemoc – podstatná je lidská odpovědnost, s tím, že o tom, jaké mají hygienické možnosti samozřejmě lidé ví, nebo mohou vědět. K mocenským plošným zásahům, ze kterých zůstává rozum stát, není důvod“.

Ale především je zřejmé, že žádní „odborníci na viry“ neví o nic víc, než kdokoli jiný. Tedy v tom hlavním: jestli se ten nebo onen nakazí nebo ne a co je „lepší“ – zalézt do samoty nebo tomu nechat volný průběh. Do důsledku vzato přiznávají i „odborníci“ to, co ví všichni z první skupiny, o které jsem psal výše: že žádná statistika neplatí pro jednotlivce a žádné pravidlo neplatí pro výjimky. A že všichni jsou chytří „až potom“. A hlavně, máme nevyvratitelné příklady z dějin – v lidském světě je cesta „příkazů“ ve velké většině cesta do pekel.

Cena, za kterou platíme za „povinně deklarovanou důvěru“ v taktovce našich elit, důvěru v odborníky a jejich rozhodování, je pro mne velká – přijímáme rozvrh, kdy jsme (celkem pohodlně) neodpovědní.Vidíme totiž, že tu vůbec nejde o zdraví, ale o „splnění pokynu“.
Roušky? Nenechám  se omámit a odvést pozornost k diskusi o tom, jestli víc pomáhají nebo víc škodí, kde bych stál proti „převaze mainstreamových odborníků“.

O to přeci vůbec nejde! Je to podle mne především okázalá a snadno kontrolovatelná povinnost, podobná, jako byla kdysi povinnost slavit svátek práce v prvomájovém průvodu. Zdá se to jako blbost? Že nosit roušku má (nesporně, statisticky prokázáno) nějaký efekt? Právě takhle ale myslí ten, kdo vůbec neuvažuje o odpovědnosti a o tom, že si moc vynucuje deklamativní sklonění se v jasně iracionálním jednání. Nošení roušky se stalo symbolem a spor o roušky je sporem o symbol. Umlčet nebo alespoň bagatelizovat všechny, kdo ukazují na nesmyslnost a negativní dopady roušek k tomu samozřejmě ze strany moci patří. Roušky jsou dílčí, ale nejvíce viditelná věc, ze které moc nechce (a ve své zvrácené logice nesmí) slevit.

Nevím, jestli si to jako politik uvědomuješ, ale s „tím strašlivým virem“ a s „tím strašlivým CO2 produkovaným lidmi“ etc. (s vládou „odborníků“), s tím, co se dnes děje, de facto končí tradiční politika. Jako politik by ses nad tím měl zamyslet. Ale to je na jinou diskusi, těším se na ni.