Kontexty bez kontextů

Verze pro tisk
Podnázev: 
Kontexty potřetí a asi naposledy
Anotace: 
Zjednodušovat, ukazovat na nepřátele? To intelektuálovi dlouho nevydrží.
Číslo: 

Seděl jsem nad hromádkou časopisů Kontexty za poslední dva roky a kladl si otázku: proč to vše na jednu stranu působí optimisticky, je zde vidět snaha, a na druhou stranu to jen posiluje celkový obraz zmaru nad současnou intelektuální časopiseckou produkcí u nás?

To druhé jde vysvětlit snadněji, začnu tedy s tím optimismem: Kontexty se liší. Už to samo o sobě je hodné pozornosti. Evokují jistou naivitu, ale zároveň napřenost, v prezentaci „konzervativních myšlenek“, s jakou přišel v devadesátých letech Občanský institut (díle OI). Jenže myšlenkové zázemí OI bylo až příliš zmatené – rozepjaté mezi konzervatismem politickým (sociálně-ekonomickým), konzervatismem společenským a čistým pragmatismem mocenským (mocensko-ekonomickým). Mnoho psů, zajícova smrt. Pokusy aktivistů v OI popisovat společensko-ekonomickou sféru a sféru politiky tu a tam odkryly cosi nosného, živého, kreativního, aby to v zápětí udusily tím, co je přeci „jasné“, co platí, co je „neměnná pravda“, protože to řekl nějaký otec zakladatel. Jenže takto hájeny bývají především pravdy, které vyhovují mocným.

Myšlenkový základ Kontextů je trochu jiný, než kdysi u OI, je v něm o něco málo víc přitakání ke společenskému liberalismu a eko-hysterismu, egalo-genderismu atd. Jinak to nejde, sklonit se musí každý, nemusí hned aktivně bít na poplach, ale musí se tvářit, že takovému zvonění na poplach aktivně naslouchá. Ale je zde snaha podobná jako u OI, postavit jednotné myšlenkové zázemí „pravicově myslícího intelektuála“, zahrnout do něj různé aspekty společenského, politického a ekonomického života. Zkrátka: je třeba, aby měl pravicový volič – intelektuál přehled o tom, že se „jeho“ intelektuální reprezentace „jen“ neveze na nejrůznějších imigro-, eko-, vakcíno- a dalších agendách .

Jenže: Co činí časopis časopisem? Správný poměr mezi tím, co čtenář očekává a tím, co čtenáře překvapuje, co mu časopis svými články otevírá jako „nové vhledy“, nová témata. Časopis by měl přitom být aktuální a orientovat čtenáře tam, kde se on sám právě ocitá, orientovat ho v tom, co prožívá, čeho se obává nebo naopak, na co se těší. Dlouhá léta jsme prožívali všeobecné chlácholení, vše jde ve správných kolejích a máme se jako prasata v žitě – leccos se nám nelíbí, ale žijeme v okázalém umění možného, dovedeném do velmi vlídné podoby. Kdekdo se tím mohl nechat chlácholit a přečíst si Kontexty v čekárně u zubaře mohlo být příjemným zpestřením času. Ale dnes? Už jsme na zubařském křesle a s otevřenou pusou čekáme, co přijde a jestli dostaneme nějakou injekci proti bolesti.

Děje se toho až příliš mnoho, nevyznáme se v tom, bojíme se toho, bojíme se dát tyto svoje obavy příliš znát, zaplašujeme je, ale kdeže je ona pohodlná myšlenková vata,intelektuálovi dlouho nevydrží, vidím okolo sebe, jak je dnes i těm nejvíce ideologizujícím intelektuálům nepříjemné, že mají opakovat černobílá schémata a tvářit se přitom, že s nimi souzní: ano, na světě je to jednouché, pokud „my“ jsme parta Mirka Dušína a „oni“ jsou Bratrstvo kočičí pracky. Ale zkuste takhle psát časopis Kontexty – když na jedné straně je vysoko zdvižený prapor jedině správné a světo-spásné „skupiny demokratických států v čele s USA“ a na druhé straně zbytek světa, který s touto skvělou partou nechce spolupracovat a dokonce se snaží sypat písek pod kola dějin… Ale tahle parta přeci není nijak zářným vzorem, ve světě se také podepsala a podepisuje dosti negativně a Kontexty se původně formovaly jako jedna ze stran myšlenkového sporu zcela zásadního a dnes otevřeně vyhroceného – sporu o orientaci právě toho „skvělého“ západního světa.

Jsme tlačeni do zcela umělé jednoty, vydíráni touto jednotou, kterou tváří v tvář barbarství nesmíme zradit? Opravdu je to tak? Co na to Kontexty? A co Kontexty na otevřená problémová pole uvnitř západního světa? Co Kontexty na povahu komoditních trhů a jejich otevření „volnému kapitálu“, který svými spekulacemi zdražuje obchodované komodity? Co Kontexty na to, že zcela nedávno se podařilo skvělým západním státům zavést komoditní trh otevřený spekulativnímu kapitálu i na elektrickou energii, plyn, tedy základní infrastrukturní prvky a vystavily tak spotřebitele dalšímu vydírání? Co na to Kontexty, že státy budou nyní právě spekulantům doplácet rozdíl mezi zastropovanými energiemi a účtovanou cenou? Co na to Kontexty, že se těmito kroky významně proměnil vztah mezi státy a spekulativním kapitálem, státy se stávají loutkou v rukou spekulativního kapitálu? Co na to Kontexty, když se zcela jasně mění povaha moci, jsou vyhlašovány společenské cíle (v rámci EU, ale i celosvětově), které nebyly formulovány jako politické programy, ale jsou to zcela zjevně státům nadřazené koncepty, zdůvodněné „odborníky“, kteří jsou samozvaní, nikým nebyli pověřeni k tomu, takovéto cíle (a úkoly pro státy) formulovat? Co na to Kontexty, že jsme svědky realizace agend, které snad kdysi někdo velmi neurčitě vyhlásil, ale nikdy nebyly přijaty jako politické programy, realizovány jsou skrze zcela nepolitická a svoji povahou vrchnostenská rozhodnutí?

Seznam dalších otázek tohoto typu by mohl zaplnit celé stránky a pro časopis typu Kontexty je a bude stále těžší lavírovat tak, aby se nedotkly nějakého tématu, které je tabu – a tabu je psát prakticky o každé z uvedených, a mnoha dalších otázek. Pro Kontexty bude také stále těžší udržet samozřejmost schématu, ve kterém je „koalice západních států“ bílá a všichni ostatní jsou škodiči, zločinci (z nějakého důvodu se nesmí říci, že druhá strana je černá). O čem psát, když se nedá psát skoro o ničem, co lidi zajímá, co se jich týká? O čem psát, když nelze psát o tom, čeho se lidé obávají?

Když se v šedesátých letech rozpadal monolit komunistické vlády strachu, mohl někdo tu a tam prosadit něco, co úplně nesedělo se stranickou linií, mohl občas přeložit a vydat něco, co bylo barvitější, než doposud vyžadovaná černobílost. Jsme na tom tak, že budeme také muset čekat desetiletí než se oblast „povoleného“ pomalu dostane na stránky Kontextů? Kontexty jsou dnes bez jakéhokoli kontextu vzhledem k tomu, co je dnes předmětem zájmu, co je předmětem obav. Už tím se podílejí na současné indoktrinaci a manipulaci, které jsme vystavováni. Čtu-li je, mám dojem, že čtu časopis ze zcela jiné doby, než je ta, ve které žiju a ve které předsedkyně poslanecké sněmovny doporučuje svetr a ministr vnitra se ukájí nad pytlem s mrtvolou. Doba, ve které žijeme, není lehká, projevuje se řadou hnusných věcí. Mohou se redaktoři Kontextů tvářit, že to nevidí? Mají-li dostatek platících inzerentů a podporu mocných, jistě může tento časopis vycházet ještě léta.