Žádná černo-bílost světa nemůže zakrýt mnohotvárnost toho, co se děje. Není žádná obecná vina a není žádné „obecné společenské dobro“. Jednáme v nezajištěnosti a jsme odpovědní za toto své jednání.
Nejde zabránit tomu, že čtenář má před sebou text. Ale čtenář může skrze text vstoupit do významového pole – do myšlení autora. Nejen skrze formální racionální výpovědi, ale především skrze poukazy ke smyslu; autor může svědčit o tom, co má význam.
Spor mezi tomismem a modernismem ve dvacátém století byl jedním velkým průšvihem Církve. Málokdo je ochoten si připustit, že tomismus a modernismus jsou jen nevlastní děti stejného otce: středověké představy o dokonalosti aristotelského popisu přírody.
Svět se nezměnil nijak významně, ale docela významně se změnilo postavení člověka a otázky, které klade: člověk má spoustu možností se rozhodovat – a Církev nemá způsob, jak mu v tomto jeho novém postavení a v jeho rozhodování být nablízku.
