Ti, kdo „nemohou chodit k příjímání“, se cítí „vyloučeni“ a očekávají, že se jim ze strany společnosti dostane péče a příslušných integračních programů. Je přeci povinností Církve udělat něco pro jejich inkluzi! Evropa už je prostě zcela zblblá svou vlastní ideologií a je zde problém pojmenovat věci pravými jmény.
Nepodléhat svodům světa znamená především nepodléhat pokušení z největších, totiž svodu umět se ve světě zařídit, ve světě zabezpečit, podlehnout pokušení, že už víme, jak a co se dělá v těch či oněch situacích.
Odkazem na „přirozené právo“ brát se o své štěstí (v §3 OZ) stát nezakryje, že v této věci není nijak nestranným aktérem, který „pouze“ garantuje základní „infrastrukturu“ pro soukromoprávní vztahy. Je tu doktrinálním hegemonem.
Nic přirozeného ani přirozeněprávního v tom není.