Sousedík, Stanislav

Jaký je rozdíl mezi lidskými právy, vymezenými v právních dokumentech počínajíc všeobecnou deklarací, a „přirozenými“ právy člověka, vyplývajícími z jeho přirozenosti? A co tento rozdíl pro nás znamená? Tyto otázky jsou aktuální a aktuální je také hledat nástroj, jakým vůbec popsat problematiku svobody lidského jednání. Sousedíkova kniha je výborným vstupem pro úvahy na toto téma.

Nedávno vyšlá kniha „Úvod do rekonstruktivní hermeneutiky“ obsahuje dva texty. Starší z nich, „Hermeneutika jako obecná metodika humanitních věd“, autor Emilio Betti, je napsaný v r 1962: Zhruba stejně rozsáhlý text Stanislava Sousedíka „Úvod do rekonstruktivní hermeneutiky“ je z r. 2008 a je úvodem a rozsáhlým komentářem k Bettiho textu, hojně doplněným o vlastní výklad rekonstruktivní hermeneutiky. A hermeneutika je v obou případech alespoň částečně vnímána také skrze eschatologii resp. teologii. Jak z toho oba autoři vycházejí?

Je skutečně nadějí člověka pokrok, změna k lepšímu? Nebo je naopak nadějí člověka to, co přesahuje každého jednoho člověka i svět? Na tom stojí a padá spor mezi jedněmi a druhými, ale vůbec to neznamená, že by se jen tím řešil problém dějin a dějinnosti.

Diskuse by měla být zásadní – o tom, že svoboda není parcelovatelná podle tak či onak naformátovaných lidských práv a už vůbec nemá smysl ji spojovat s tím, co prý vyplývá z „vývoje“ od horší společnosti k lepší, s glorifikací progresu a démonizací regresu; to kdykoli umožňuje ve jménu „pokroku“ komukoli oktrojovat jeho svobodu.

Snaha porozumět je klíčem ke světu i druhým. Nikoli racionalita.