manipulace

Te Deum je časopis programový, konzervativně katolický, a málokdo může tvrdit opak – lze se od něj distancovat s tím, že nedostatečně „zobrazuje“ proudy podstatné pro pokoncilní Církev, ale kde je napsáno, že by každý časopis měl zobrazovat proudy. Pokusy „dát ho na index“, kterých jsme byli svědky na začátku jeho existence, jsou směšné v situaci, kdy se nikdo nevzrušuje nad tím, že je běžně k dispozici jak pornografie, tak literatura satanistická, vyznávající zlo.

Mariánský motiv je dobrým lakmusovým papírkem, když člověk sleduje veřejné diskuse a teologické iniciativy. Zdrávas Královno, Matko milosrdenství, živote sladkosti a naděje naše buď zdráva. Papežská neomylnost byla vyhlášena Boží prozřetelností, i kdyby jen proto, aby následně mohla být vyhlášena nezvratně platná mariánská dogmata. Rozumím dějinám posledních dvou set let jako dokonalému pohybu Církve uprostřed destrukce a otřesů na všech stranách, a jsem dobré mysli, neb brány pekelné ji nepřemohou. A s touto dobrou myslí se mohu podívat na to, co se poslední dobou děje v Německu, v Rakousku, ale také u nás.

V sedmdesátých létech mlčel Skalický o Preisnerovi, o Kalvodovi, Habáňovi a dalších – a většina ostatních mlčela o sobě navzájem. Ďábel se z toho radoval. Desetiletí po která tu arcibiskup Vlk „zaváděl“ ducha II. vatikánského koncilu se mlčelo téměř o čemkoli. Není se co divit, málokdo proto umí mluvit. A pokud někdo něco čte, chce se ubezpečovat v tom, že jeho myšlení je „správné“.

Tak se SSM a povinné schůze ROH v sedmdesátých letech daly zcela jednoznačně ukázat jako projev konformity, a mainstream – to byla pop music a seriály, časem do mainstreamu „středem“ vstoupil Svěrák a další relativně „schopní tvůrci“. Mainstream je svůdný. Mainstream je snadná cesta. Konformita je něco jiného.