2011/5

Papež Benedikt XVI. označil II. vatikánský koncil jako koncil reformní – přičemž zůstává podle něj otázkou výkladu, jak skrze koncil vnímat kontinuitu a diskontinuitu některých aspektů života Církve. Tím chtěl zároveň argumentovat proti těm, kdo koncil zpochybňují jako „krok stranou“ a trvají na kontinuitě Církve, i proti těm, kdo zvýrazňují zlomovost koncilu jako nositele změny, diskontinuity a nového začátku.

Řeč se nevztahuje jen k tomu, co je. Je třeba vnímat širší kontext toho, že člověk žije a smysl má vše to, co se k jeho životu vztahuje vč. toho, čeho se teprve dožije. Vše to, co mechanicky „funguje“, je nedostatečné, minulé, mrtvé. Vše to, co jenom „je“, aniž by to bylo vztaženo ke stejnému přesahu jako život sám, je beznadějně marné a minulé.

Na jeden z prvních článků v Revue Trivium odpověděl P. Tomáš Halík, že jde sice o celkem zajímavou argumentaci, ale vůči někomu zcela jinému, protože kritizované názory sám nezastává. A jaké tedy zastává?