Ptáme-li se „proč“, měli bychom hledat odpověď typu „proto, aby...“. Měli bychom se ptát na to, co „je“ tak, že to teprve bude, a skrze toto budoucí se nám teprve minulost (minulá, třeba i trýznivá přítomnost) stane pochopitelnou.
FH provokuje auditorium, když na Célinovi ukazuje, že „když řeč povolává věci jménem, stává se z ní modlitba, protože žádá, aby každá (věc) dosáhla naplnění své podstaty, v tuto chvíli ještě kažené zlem“. Ale co je tu nedořečeno?
Přečetl jsem si knihu Ekonomie dobra a zla Tomáše Sedláčka, vlastně proto, že se mě na „ni“ ptalo víc lidí: „co si o tom máme myslet?“. Investoval jsem do ní tedy něco času.
Postmoderní myšlení je ze strany katolíků zpravidla popisováno jako něco od začátku načichlého sírou, a tak hned na začátku spěchám s vysvětlením názvu: neznamená, že bych už předem tuto investici viděl jako ztracenou, zmarněnou. Naopak.